Jaderná energetika není bez rizika, přesto je to stále ekologicky nejšetrnější způsob výroby energie. V současnosti je aktivních přes 440 atomových reaktorů, jež pokrývají zhruba 14 % světové výroby elektřiny. Průměrné stáří reaktorů je něco přes 25 let a hledají se způsoby, jak v budoucnu prodloužit jejich životnost.
Jaderná energetika je vládními činiteli upřednostňována před klasickými způsoby výroby energie v elektrárnách s negativním dopadem na ovzduší. Přesto se po padesáti letech provozu těchto elektráren objevily první problémy. Provoz jaderných elektráren ukázal nezanedbatelný dopad těžby, zpracování uranu, přepravování paliva a jaderných havárií na přírodu a zdraví lidí.
Navzdory slibům, že jaderné elektrárny vyprodukují nejlevnější elektřinu, jsou jaderné reaktory nejdražším zdrojem energie a pociťují to zejména samotní spotřebitele. Náklady na provoz, palivo a údržbu neustále stoupají a podstatnou část výdajů tvoří ukládání radioaktivních odpadů. Provozovatelé elektráren jsou nuceni odstavovat reaktory, což s sebou přináší další náklady na likvidaci elektrárny.
Česká republika podepsala „Vídeňské konvence“ a „Pařížské konvence“, které se týkají odpovědnosti za jaderné škody. Kromě těchto zákonů se na elektrárny vztahuje i občanský zákon o odpovědnosti za škody a ručení majetkem. Elektrárny Dukovany a Temelín jsou pojištěny u Jaderného poolu pojišťoven s mezinárodním zajištěním.
Těžba uranu významně zasahuje do životního prostředí. Uran je v horninách většinou rozptýlen a uranové minerály jsou často sloučeninami jiných těžkých kovů. Z jedné tuny vytěžené rudy se získá pouze jeden kilogram uranu. Uranové rudy obsahují kromě uranu i jiné radioaktivní látky, jež se nacházejí v odvalech, hlušinách a kalech po chemickém zpracování. Z hald a odkališť se uvolňuje dlouhou dobu po ukončení hornické činnosti radon a do spodních vod mohou prosakovat radioaktivní a toxické látky.
V České republice je ročně vyprodukováno asi 450 tun nízko a středněaktivních odpadů z provozu jaderných elektráren, zdravotnictví, průmyslu a výzkumu. Nízko a středněaktivní odpad se upravuje ztužením nebo slisováním a vloží se do sudu, který se následně utěsní cementem či asfaltem. Sud se uloží do většího sudu a prostor mezi nimi se vyplní betonem. Nakonec se sud natře antikorozním nátěrem. Vysokoaktivní opad a vyhořelé jaderné palivo se musí skladovat v bazénu poblíž reaktoru a další desítky let ve skladovacích kontejnerech v meziskladech. Poté se uloží v kontejnerech do hlubinného uložiště.
V jaderné energetice se odehrálo mnoho nehod – od úniku radioaktivních látek až po největší katastrofy v jaderné elektrárně Černobyl či Fukušima. Mezinárodní agentura pro rozvoj atomové energie eviduje přes 800 nehod, které měly podobu částečného roztavení jádra reaktoru, selhání vnitřního systému nebo úniku radioaktivních látek do chladiva, moderátoru či životního prostředí.
Obohacování uranu a přeprava vyhořelého paliva znamená možná rizika z hlediska bezpečnosti celé země. Štěpitelný materiál může být zneužit k vojenským či teroristickým účelům a vybuchlá jaderná zbraň může zamořit rozsáhlé oblasti a způsobit klimatické změny. Rizikem je rovněž navyšování množství reaktorů v zemích s nestabilní politickou situací nebo v zemích bez zkušeností s atomovou energií.
© 2024 Jaderné-Elektrárny.cz, všechna práva vyhrazena.
Toto jsou neoficiální informační stránky o Jaderných elektrárnách v České republice.
Provozovatelem těchto stránek není společnost ČEZ.
Články zveřejněné na tomto webu čerpají z veřejně dostupných zdrojů a mohou obsahovat nepřesné nebo neaktuální informace.